Bytosti Cyrila Kubešky čekají na věčné ustájení

05.03.2019

Nechtěla bych se jednou dostat do jeho hlavy, napadlo mě při odchodu z přehlídky bytostí Cyrila Kubešky. Přitom jsem za sebou táhla vzpomínku z dávnověku, která se pevně držela futer dveří výstavní síně, ječela, že nikam nepůjde, protože právě našla místo, kde je doma...

Dala jsem si slib, že napíšu něco veselého v kontrastu s tím smutkem, který autor trochu bezohledně věnoval svým bytostem do vínku. Nojo, ale zkuste si to. Když se vám ještě tři noci po návštěvě výstavy promítá v hlavě divný film. Takže kdepak srandičky, ty tady fakt neraší.

Své bytosti Cyril Kubeška sdružil do skupin. Podle etap jejich vývoje. Některé jsou v genesi mnohem dál než ty ostatní. Dokonce tak daleko, že začaly uctívat kult zdobení ušních lalůčků a jiných částí obličeje. (Tělo, jak zjistíte, nemá u bytostí takovou váhu.) U některých je patrný i náznak dialogu.

Bytosti vzbuzují divný pocit strachu. Když se ale nenecháte strhnout prvním dojmem, zjistíte opak. Ony samy jsou totiž svírané nekonečnou úzkostí, smutkem a plachostí. Jsou vyzáblé pobíháním po nocích a čekáním, jestli někdy dostanou šanci na věčné ustájení a klid.

Kromě objektů přítomných ve výstavní síni, i těch na fotografiích, jsou tu ještě Kubeškovy kresby. A jestli se domníváte, že si u nich trochu vydechnete, zapomeňte. Z těch rejů postav náhodně vzniklých ze skvrn, tančících kolem louží studeného světla, vás bude zábst ještě víc. Tak, že si možná řeknete: do boha, zlatá Erbenova Kytice...

Když na výstavě pobudete trochu dýl, přijdete možná na to, že bytosti už dlouhá léta znáte. Že jste je jako děti malovali. A přestanete na ně koukat s despektem, třeba se i usmějete. Přijmete je jako své dávné známé. U mě tedy až na jednu výjimku. Na moji otřepanou noční můru, kterou jsem tu potkala. Naštěstí pro mě jen na fotografii. Ale s tou teda kámošit nikdy nebudu.

Cyril Kubeška přivezl do Teplic úžasný svět zhmotněných představ a strachů. Celkem lakonicky v úvodu popisuje, jakou technikou vytvářel kresby a že bytosti jsou z klacků a papírové hmoty. Už ale zamlčel, že jsou neuvěřitelně dokonalé a že do nich vložil jeden velmi otevřený vzkaz. Takže rada na závěr. Určitě si tuhle nádhernou záležitost v Regionálním muzeu v Teplicích nenechte ujít. Ale pro všechno svatý, nikdy se nesnažte ten vzkaz rozluštit.  -ina-

Výstavu můžete v Regionálním muzeu v Teplicích navštívit  do 7. dubna 2019

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky