Dušínka a její muší vykosťovák

Moucha je hmyz. I kdybyste ji narvali do pohádky a schovali do bílé vlečky. Furt to bude moucha. Nepříjemná, otravná a vlezlá. Nebudu se ptát, kolik jste jich už poslali k Pánu. Taky to nepočítám. Zeptám se jinak: Napsali byste knihu o mouše? Podřízli byste tepnu své spisovatelské invence pro takovou hmyzí nicku?

Jako bych to slyšela: Proč, o mouše???????

Vždyť není zajímavá.

Nemá pestrobarevná křidélka jako motýl.

Nevytváří hodnoty. Myslím med, bavlněné kokony a tak...

Její pověst je úzce spjatá s výkaly.

Sama pokálí, co se dá...

Přesto o ní kniha vyšla.

Celé Muší story...

A to po světě běhá tolik krásných lidí!

Jsem přesvědčená, že tahle story překračuje všechny meze soudnosti. Pohrdá jinými živočišnými druhy, je ve vztahu k nim povýšenecká, cynická, a naopak v citové vazbě k mouše emočně až příliš exponovaná...

Řekněte mi tedy ...

... proč jsem z té knížky od Dušínky do prdele, tak paf?

Samozřejmě, že to vím.

Jen mi to chvíli trvalo.

Protože moucha, no...

Pak mě to podtrhlo nohy.

Story jsem přečetla na jeden nádech. Na konci jsem si toužebně přála, ať to ještě pokračuje. Jako když vám někdo stříkne párkrát něco do žil a pak pauza, po které přichází absťák.

Už dlouho jsem nečetla nic tak živočišného, hlubokého, absolutně nepatetického a přesto citový zářez ...

A Dušínka se tváří jakoby nic.

Jestli si myslí, že jí teď snad budu obdivovat...

Tak to teda budu.

Do háje...     - ina -

__________________________________

P.S. O Dušínce tu ještě bude řeč...

MUŠÍ STORY

Autor: Veronika Dušková, alias Dušínka, bytem někde v Teplicích, vytiskla Koudelkova knihtiskárna Osek, z ruční sazby, v 97 kusech na příklopovém stroji, ručně kolorováno a vázáno.