Pařízková povýšila klasiku na úžasné představení

Když chvíli prší, nebo se do ulic snáší sníh a k tomu ještě parádně fouká, není to na velké špacírování. Takové dny jsou jako stvořené k tomu, aby člověk zapadl někam, kde je sucho, relativně teplo a kde se může třeba duševně občerstvit. Momentálně všechno tohle nabízí vestibul teplického domu kultury. Můžete se tu seznámit s tvorbou fotografky Lucie Pařízkové.

Lucie se k fotografování dostala přes své děti. Chtěla zachytit jejich první roky života a tenhle koníček záhy přerostl v posedlost a posedlost v ukrutnou vášeň, která vyústila v založení vlastního ateliéru kousek od Prahy. Mladá fotografka se věnuje především portrétu a stylizované fotografii. Obvykle mi jakákoliv stylizace vadí, ale u Lucie Pařízkové to fouká z jiného směru. Nenapíná žádné plachty nadutosti a umělých póz. Ano, zachycuje portrét v předem utkaném scénáři, ale ponechává portrétovanému dítěti možnost vlastního výrazu a dostatečného pohybu v síti.

Práci odvádí Pařízková precizně a její portréty jsou trochu v podobenství s díly starých holandských mistrů. Čisté, průzračné a zároveň malinko temné v prostředí, které pečetí jejich emocionální výraz. Byť mám duši roztřískanou docela jinými směry, tak mě tahle forma čistoty a nepřeplácaných kompozic oslovila. Jediné, co trochu šlape celkovému dojmu na achilovku, je nevalné osvětlení vestibulu a zvolený typ zasklení snímků, které bohužel nekompromisně odráží pozadí.  Obojí ukrajuje z dokonalosti po půvabu.

Lucie Pařízková má u svého profilu na sociální síti stručně poznamenáno - rodinná fotografka. Asi bych k tomu ještě dodala, že je skvělá, profesionální a pocitově vyzrálá fotografka, u které bych s objednávkou portrétování svých dětí nezaváhala.  -ina-